Já jsem kapička živé vody

P1040697

Kdo já jsem? To je otázka, naprosto zbytečná a otravná, ale možná nám snaha o nalezení odpovědi pomůže najít něco, co jsme hledali. Možná každého napadla, ale odmítali jsme ji řešit, vždyť kdo má čas řešit, co je, kdo je, proč tu je, atd. Za normálních okolností asi nikdo, ale co když se náhle objeví chvíle, kdy dobrovolně nebo z donucení začneme přemýšlet nad tím, kdo jsme? 

V ten moment je nám jedno, jestli máme jméno a příjmení, zájmy, povolání nebo poslání, to vše jde stranou a my zoufale snažíme najít důvody našeho bytí, a napadají nás otázky: Proč tu jsem? Má můj život význam pro druhé, či pro celý svět? Nejsem zbytečný? Prošlo tím mnoho lidí méně či více úspěšně a já také, ale odpověď nenalezena, alespoň ne ta konkrétní, ale už vím, kde ji hledat. Kdo jsem? Jsem člověk, jsem inteligentní obyvatel Země. 

Někteří mě mají rádi, jiní mě nesnášejí nebo se vysmívají, svědomitosti a rozumnosti, a ostatní mě neznají nebo jen míjejí a ignorují, protože jsem pro ně vzduchem, stejným jako oni pro mě. Jsem stejně jako další kapkou živé vody, která tvoří oceán života zde. Ale jaký je rozdíl mezi mnou a těmi ostatními kapkami živé vody? 

Jsem v něčem lepší, prospěšnější, nebo snad důležitější než oni? Nevím, možná ano, ale nevím v čem, možná ne, anebo jsem úplně stejný. Třeba jsme všichni do jednoho úplně stejní a jsme tu jen pro to, protože příroda to tak zařídila a naším úkolem je narodit se, platit; daně, poplatky, clo, certifikace, atd. a v důchodu stářím zemřít. 

Ale co když to tak není? Alespoň ne u všech. Třeba nejsem mezi ostatními živými kapkami, ubohou kapkou živé vody. Možná jsem vyvolená kapička živé vody, která má zachraňovat lidstvo a celý svět před problémy a nemocemi. Nic konkrétního, žádná odpověď, jen spekulace plné pochybností a zoufalých nadějí. 

Obdivuji celebrity, které vědí, že je na nich vše závislé a že bez nich by zde nic nefungovalo, kde berou tyto celebrity tu velikou jistotu, není to tím, že jim někdo přeprogramoval dezinformacemi mozek. Jsem snad nic? Jsem snad jeden jediný či jeden z mnoha, který je tu prostě proto, aby nedokázal a neznamenal vůbec nic? 

Znamenám něco pro lidi okolo sebe? Co pro ně jsem? Opět musím říct, nevím. Jsem pro ně vzduch, nula, stín nebo někdo, koho mají rádi a něco pro ně znamená a dělá? Nevím. Nemám pocit, že pro lidi a svět dělám něco významného a prospěšného. Nejsem tu omylem? Co když opravdu existuje někde někdo všemocný nahoře, kdo má na starosti, jací lidé se na svět dostanou, a ten všemocný někdo, mě sem poslal omylem? 

Co když tu zabírám místo někomu, kdo by mohl každý den udělat něco výjimečného nebo by mohl pomoci někomu ve svém okolí a nebral by tolik ohledu především na sebe jako já? Co když se prostě stal jeden velký omyl a já se tu teď plácám v životě, obklopuji se zdánlivě stejnými lidmi, kterými ve větší či menší míře začnu opovrhovat a těch stejných či podobných mi zůstane naprosté minimum. A co když je vše správně? Třeba přece jen jsem tu proto, abych dokázal pro svět, zemi či jednoho jediného člověka něco velkého. 

Teď tomu tak ale není, a já žádný podstatný důvod mého bytí nevidím a přemýšlím, jaké by to bylo, to teď zbabělou sebevraždou ukončit a odejít do neznáma, kde bych se možná setkal s těmi, co tu již byli přede mnou a už tu nejsou. Možná bych se dostal někam, odkud bych mohl všechno, co se děje tady na zemi, slyšet a vidět a byl bych šťastnější s těmi, kteří už tu nejsou. Možná bych se při pohledu zpět na zem, na své blízké, dozvěděl podstatu mého bytí, protože kdy jindy blízcí nejčastěji vzpomínají na vás a na to, co jste pro ně udělali a znamenali než po vaší smrti. 

Smrt je něco jako spouštěč odpovědí na naše otázky, které my se už nedozvíme, a z toho vyplývá jedno, není asi úplně důležité v životě něco extrémně zasloužilého udělat, ale spíš vědět, že sem patříte a že máte ve svém okolí někoho, kdo je vám blízký a pro koho něco znamenáte. A jediný způsob, jak se to dozvědět je, říkat si to zaživa a nečekat na smrt způsobenou z neznalosti našeho bytí, protože když nám někdo řekne, že pro něj něco znamenáme nebo že je rád, že nás má, nemáme důvod řešit, kdo jsme a zda má náš život význam. 

Taky si subjektivně myslím, že život je o tom mít pro co žít, někdo žije pro svoji rodinu, jiný žije pro podnikání, další žije pro sport, atd. nedávno jsem potkal starého člověka, který telefonoval, a z telefonu jsem poznal, že on nemá pro co žít, když jsem mu řekl, že by si měl najít něco, pro co by měl žít, tak on najednou poznal, že je veliký hlupák který nemá pro co žít a proto má deprese.

Reklamy

Autor: Guru Vit Kouba Bhagavan

Já jsem Guru Vít Kouba Bhagavan a ten kdo mě miluje ten šťastný je.