Bílé límečky už nejsou v módě

IMG_7782

Myslíme, protože jsme inteligentní, myšlení to je psychická práce a u práce je důležité nechybovat, ale poučovat se z chyb druhých. Podívejme se na to, jak to dopadne, když chybuje prezident nebo ředitel, tyto chyby mají veliké následky a proto bychom neměli na místa prezidentů a ředitelů používat lidi ale lepším řešením je použít moderní počítače a moderní programy, tak jako stroje dokázali nahradit mnoho dělníků, tak stroje mohou nahradit i mnoho bílých límečků! 
Dověděli jsme se, že i nadnárodní korporace dřou své kancelářské kádry, takzvané bílé límečky. To, že dřou i špinavé límečky, víme už velmi dlouhou dobu. Vykořisťování dopadá na obě zaměstnanecké kategorie, a že mírně privilegované bílé límečky mají jen už jen zdánlivou výhodu. 
Ve skutečnosti je jejich podobnost s dělnickou třídou se špinavými límečky stále větší, a výhledy do budoucna spíš mizerné. U špinavých límečků jde o zotročení těla, v případě bílých límečků jde o zotročení inteligence. Zaměstnanci korporace jsou hned při náboru nuceni podepsat, že budou dodržovat obchodní tajemství. Speciální doložka pracovní smlouvy jim prakticky zakazuje mluvit o vnitřním dění ve firmě.
 
Do jisté míry je to pochopitelné, firmy si cení informací, díky kterým si udržují konkurenční výhodu. Doložky regulují i to, co může být o firmě napsáno. Firma sama vyrábí reklamní kampaně. Existuje několik variant přípustného dialogu o nadnárodní korporaci. První z nich je oslavné vyprávění o tom jak obrovské korporace došly na ekonomický vrchol. 
Zjišťujeme, že korporace nejsou nic více než válečný stroj poháněný lidskou prací, ve kterém se zaměstnanec učí sám sebe pojímat jako součást mašinerie. Bílý límeček je rovněž zapojený fyzicky, ale oproti dělníkům je jeho zapojení o dost pohodlnější. Účelem uspořádání pracovního prostoru je dostat se k mysli a donutit ji podat maximální výkon, jakého je schopna. 
Neustále je vyžadováno být inovativní, kreativní a myslet optimálně. Ze začátku tuto hru vydrží hrát každý, ale vzhledem k tomu, že se jako bytosti opotřebováváme, dříve či později již nedokážeme vykročit ze zaběhlých kolejí. Korporace zkouší na bílých límečcích, kolik toho vydrží. 
Pokud někdo hodnotí vaši pracovní etiku jako chybnou, velmi často ve skutečnosti hodnotí vaši neochotu se nechat pohltit otrockým řádem práce. Právě díky vědě a technice jsou si totiž všechny korporace podobné. Logicky nastává útěk z korporací a nejlepší volbou je být státním zaměstnancem, stát se stal pro nekvalitní zaměstnance vytouženým rájem, ve kterém se nemusí otrocky pracovat. 
Advertisements

Autor: Guru Vit Kouba Bhagavan

Já jsem Guru Vít Kouba Bhagavan a ten kdo mě miluje ten šťastný je.