Ano, cizí člověk je ubožák

IMG_7863_panorama

Toužíte po; lásce, štěstí, kariéře, úspěchu, popularitě, bohatství, kráse, inteligenci, moudrosti, genialitě, zdraví, výhodách, jistotách, zázracích, zboží, službách, drogách, penězích, sexu, nasycení, spánku, dovolené, čistotě, jednoduchosti, neomylnosti atd. proč jste zotročení svým toužením, které je vám po celý život jenom soužením? 
 
Byl jsi vyroben a nastaven evolucí k tomu abys sloužil tomuto ekosystému, vše, co je zde živé to je sluhou tohoto ekosystému, pokud dobře sloužíš ekosystému, tak se máš dobře, je to obchod, za dobrou službu, je zde dobrá odměna. Mnozí sluhové si zde hrají na to, co ve skutečnosti vůbec nejsou, následkem jsou problémy, komu není rady tomu nelze už pomoci, podívejme se do minulosti na to, jak lidi uboze chybovali, a jaké to mělo následky. 
 
Lidi dělají chyby, nikdo není dokonalý natolik aby nechyboval, představme si, že bychom mohli monitorovat život každého člověka, včetně jeho snů, od narození do smrti, a tyto soukromé informace, by byli veřejně dostupné, jaké by to mělo pro naši kulturu následky? Společnost by se uzavřela, každý by se staral sobecky jenom o sebe, a nezajímali by jej cizí lidi, protože by každý věděl to, že cizí člověk je ubožák, a bylo by chybou s ním navazovat vztahy. 
 
Zaniklo by; náboženství, politika, věda, umění, kultura atd. každý by si vytvořil svoje království, do kterého by nepustil jiného člověka. Společnost je založená na tom že nemáme informace o druhém člověku, a tak chybujeme, čím více lidi diktatura odřízne od hodnotných informací, tím lépe diktatura jedné svaté ideologie funguje, vymývání mozků je základem pro každou centrální diktaturu.

Ano, stali se z nás otroci mluvení

P1060353

Na počátku vzniku člověka, bylo mluvení, a následkem byl vznik lidské kultury, a z lidí se stali ubohé stroje na mluvení, čím lépe umí člověk mluvit, tím větší hodnotu má v lidské kultuře, postavené na mluvení. Nacista Adolf Hitler, uměl mluvit lépe než ostatní nacisti, a následkem bylo to, že mnoho lidí díky tomu zbytečně ve válce zemřelo. Mluvení je na hovno, protože mluvení má za následek to, že žijeme jenom ve světě mluvení, a nežijeme už ve světě reality, nahradili jsme realitu realitou mluvení, z mluvení jsme vytvořili umělou realitu, která je pro nás důležitější než skutečná realita, kde není mluvení. 
 
Nestačí nám mluvit jedním jazykem, aby dneska moderní člověk uspěl, musí mluvit více jazyky, a to zde jsou ještě profesionální jazykové specializace, kde v mnoha specializacích existují vlastní jazyky. Existuje i samomluva, kdy mluvíme sami se sebou, a když usneme tak v našich snech je další mluvení, stali se z nás otroci mluvení, a pokud nemůžeme mluvit, máme z toho deprese. Není zde globální ekonomická krize, je zde globální krize mluvení, lidi mluví, že zde vše stojí za hovno, protože je zde lidí jako sraček, ale, proč tedy nespáchají proboha sebevraždu, nikdo zde nikoho nenutí, aby zde musel ve sračkách žít, každý se může svobodně rozhodnout zemřít, technicky to není problém, stačí si uvázat na krk kámen a skočit do vody. 
 
Jenže když zemřeme, nebudeme moci už mluvit, že to stojí zde za hovno, a nám dělá radost mluvit, že to stojí zde za hovno, protože to lidské sračky rádi poslouchají. Ježíš Kristus mluvil, že to zde stojí za hovno, tak našel mnoho posluchačů, a tak vzniklo zasrané Křesťanství, které hlásá, že zde vše stojí za hovno, a z Ježíše Krista se stalo svaté hovno, ve které všechna hovna věří, že on je ten praví, který ví, že zde vše stojí za hovno. 
 
Z hovna zde vše vzniká, a vše se zde v hovno navrací, vše, co je zde živé, to je jenom genetické hovno, které je často ve svém životě spláchnuté do hajzlu, a smrt to je poslední trvalé spláchnutí do hajzlu, kterého se každé genetické hovno bojí, protože se navrátí do sraček, mezi všechna hovna, a to je na hovno. Modlete se posraní hříšníci tisíckráte za den. Svaté hovno, jež jsi nad námi, přijď tvoje posrané království, buď zde vůle tvá, jak nahoře tak i dole, potravu pro tělo i duši nám dej, odpusť nám to, že na všechno rádi sereme, chraň nás před tím, aby na nás někdo z vrchu sral, amen. Víra dokáže zázraky, váš svatý kazatel, který je na hovno.

Ano, štěstí je postavené na neštěstí

P1060324

Tento svět je o přímých úměrnostech, aby zde někdo měl nadbytek, tak jiný musí mít nedostatek, aby zde měl někdo pravdu, tak někdo jiný musí být lhář, aby zde někdo měl štěstí, tak jiný zde musí mít neštěstí, atd. Ano, bude lépe, ale jenom těm co se po volbách dostanou k moci, a tak získají výhody a jistoty, které si nezaslouží. 

Rovnost, svoboda, láska, pravda, atd. to jsou jenom sítě ze slov, do kterých se chytají naivní lidé, vše je zde jenom příběh, ty máš zde svůj příběh, pes má zde svůj příběh, národ zde má svůj příběh, osobní auto zde má svůj příběh, atd. Všechny příběhy vycházejí z příčin a následků, všechny příběhy mají svoje pevná pravidla, kterými jsou limitovaná, všechny příběhy jsou zde dočasně, atd. 

Často je zde slyšet, že ten kdo se dlouho správně v nějaké specializaci snaží, musí zde uspět a mít se dobře, tak to nefunguje, každý je zde v mnohém limitovaný, a nemůže svoje limity překonat, mnoho lidí si neuvědomuje svoje limity, a tím si zbytečné problémy způsobuje. Tento konzumní svět má už milion let svoje pevná svatá pravidla, a neznalost těchto pravidel, nikoho zde neomlouvá.

Hlupák se nepoučí ani z vlastních chyb a moudrý se poučuje z cizích chyb, hlupáci by měli mlčet, když hovoří ten kdo je moudrý, pokud hovoří někdo kdo je hloupý tak by měl být násilím umlčen, aby on svojí hloupost nerozšiřoval do svého okolí, zavedeme GVKB detektory na hloupost a hlupáky budeme globálně eliminovat v krematoriu, komu není rady, tomu už nebude pomoci.

Ano, hříšníci neumí mluvit moudře

P1060169

Mluvím moudře ; vidím a slyším, ten kdo nevidí a neslyší, ten neumí mluvit moudře. Hříšník nevidí a neslyší, protože jeho hříšnost z něj učinila hlupáka, proto hříšníci neumí mluvit moudře a tak mluví hloupě a dělají z druhých hlupáky. Z díla spatříme tvůrce, podívejme se na hříšnou elitu objektivně, a poznáme to, že je elita složená z hříšných hlupáků, a tak dílem elity je deprese u; politiky, ekonomiky, morálky, rodiny, psychiky, atd. 

Nevěřte slibům elity o tom že bude lépe, lépe se má jenom elita, protože ona sobecky parazituje na pracujícím lidu, nadbytek je zde díky nedostatku. Tento konzumní svět je o násilí, kdy pomocí násilí se má malá elitní skupina dobře, otroctví nezaniklo jenom se přizpůsobilo nové době, tak že místo fyzického otroctví, je zde dluhové otroctví, nezaměstnanost a malé mzdy způsobují to, že lidi mají veliké dluhy, a bojí se toho, že jim exekutoři seberou jejich domov. Ten kdo prohraje boj se často stává otrokem toho kdo boj vyhrál, následkem je zde konzumní očistec, ve kterém je nám konkurent peklem. 

Státní koryta proměnili politiky v kariéristický dobytek, který z vysoka sere na pracující lid, odehnat dobytek od koryt je jenom marnost, protože dobytka je mnoho, a koryt je málo. Je třeba skončit s tím že nám vládnou hříšníci, řešením je svěřit vládu a bohatství umělé inteligenci a robotům, v kancelářích budou jenom roboti na dobíjecí baterie a fyzicky pracovat budou lidi, ten kdo bude pracovat pomalu, nebo bude chybovat, ten bude automaticky recyklován na potravinový substrát, nejsme tak bohatí abychom mohli zde v EU živit nepřizpůsobivé hříšné příživníky.

Každý život je originální příběh

P1060162

Proč nemáme rádi příběhy se špatným koncem? Příběh se špatným koncem nemá pro nás žádnou hodnotu, protože takových příběhů je zde nadbytek, hodnotu má to čeho je nedostatek, a proto jsou populární příběhy, které dobře skončí. Tělo nasytíme ústy, a duši nasytíme očima a ušima, za vším jsou závislosti na existenčních zdrojích, a deprese přichází, když zde nejsou dostupné existenční zdroje pro tělo a pro psychiku. 
 
Často je zde snaha jednat s druhým jako s dobytkem, jenže vše co dáváme to i nazpět dostáváme, je snadné něco začít a je těžké to dokončit, život většiny lidí je příběh, který nebyl správně dokončen a tím ten život neměl žádnou hodnotu. Je to, jako by někdo vykopal veliké základy pro dům, a potom zemřel, k čemu nám jsou veliké základy, když na nich nikdo nepostaví dům? Mnozí se naivně domnívají, že když zemřou, tak jejich příběh někdo správně dokončí, tak to nefunguje, každý myslí jenom sobecky na sebe, a nezajímá jej to, že někdo jiný zemřel, a nedokončil svůj příběh.

Jak myslíš tak žiješ

P1060192

Myšlení je zde díky příběhům v nás a okolo nás, tak jako je naše tělo originálem tak logicky i každý mozek je originálem s originálními příběhy, které jsou pro mozek pevným bodem, kolem kterého se psychika točí. Pokud chceme pochopit sebe a druhé tak musíme pochopit co je to příběh a jak příběhy vlastně fungují? Příběh je složen ze vztahů, některé vztahy jsou dobré a jiné jsou zlé, pokud má někdo problém se zlými příběhy tak je to díky vztahům co jsou zlé. 

Zlé vztahy nemusí nutně být jenom se zlými cizími lidmi, může jít i o naše vnitřní vztahy, kdy je v nás něco zlého a tím vznikají v nás zlé vztahy. Mnozí lidé si nechtějí přiznat to, že je v nich něco zlého a že díky tomu je jejich životní příběh zlý, podívejme se na to, co zlého je v člověku utajeno? Jde zde o zlá pravidla, která milujeme, z pravidel vzniká pravidelnost, a tak se dostáváme do začarovaného zlého kruhu. Tím zlým pravidlem je toužení po invazi na cizí teritorium, člověk je invazní mimozemský druh, který napadl tento ekosystém a tak je systematicky likviduje. 

Podívejme se na diktátory a jejich snahy o to pomocí invaze získávat kolonie a tím i výhody a jistoty. V současnosti je zde problém s invazní ekonomickou migrací mohamedánů do EU, je třeba tvrdě zasáhnout a vyhnat z EU všechny mohamedány, musíme pochopit, že zde v EU věříme v Bibli a ten kdo neuznává Bibli a uznává Korán, ten bude eliminován z EU, my jsme tady doma! My máme svoje příběhy a nestojíme o příběhy z Koránu, období dobroty k těm co milují Korán skončilo, začne v EU hon na ty, co neuznávají Bibli. 

Nestojíme v EU o multikulturní civilizaci, nestojíme o geneticky zaostalé ubožáky, nestojíme o sliby, že bude lépe, atd. kdo nejde s námi ten jde proti nám a bude násilně eliminován, vyčistíme to v EU od multikultury a bude zde monokultura založená na Bibli, vrátíme se k tradicím a zbouráme v EU všechny svaté chrámy, které nejsou v souladu s Biblí. Potom začneme Bibli ohněm a mečem prosazovat globálně, ten kdo neuzná Bibli, ten bude ukřižován se svojí rodinou, máme dost dřeva a hřebíků, pro naše nepřátele, pravda a láska zde musí globálně zvítězit nad nenávistí a lží, tak přísahám na svatou Bibli.

Lidumil v realitě neexistuje

P1050978

Je mnoho svatých příběhů, kde existuje svatý lidumil, který má rád cizí lidi, jenže dobrota je zde žebrota, a tak nám lidumilové evolučně zanikli, a místo nich zde jsou jenom samí egoisti, není zde vlastně; feudalismus, socialismus, kapitalismus, demokracie, diktatura, atd. je zde všude jenom egoismus, za vším je toužení po tom se mít dobře, bez ohledu na druhé, člověk je tak člověku vlkem. 

Peníze nesmrdí, o tom je tento egoistický svět, který se stal pro mnoho lidí jenom ekonomickým a psychickým vězením, ve kterém nemá život smysl, a tak lidi unikají do světa iluzí, pomocí drog, nebo pomocí víry v Boha. Politici před volbami mají snahu si hrát na lidumily, a slibují voličům, že bude lépe, anebo něco jiného, když ptáčka lapají tak mu krásně zpívají. 

Nacismus v nahotě ukázal pravdu o naší egoistické konzumní civilizaci, ve které je obyčejný člověk jenom otrokem s nulovou hodnotou, a stát může beztrestně nepotřebné otroky po milionech vraždit v plynových komorách. Ten druhý je nám peklem, protože je egoistický, začíná klesat porodnost, a lidi si pořizují psy, protože pes je nepodrazí. 

Víte o tom, že 80% zisku z vaší profesionální práce vám u nás seberou mocní a bohatí lidé, co zde mají služební řidiče a sekretářky. Nadbytek je postaven na nedostatku, následkem je ekonomická migrace, kdy se snaží ubožáci přestěhovat tam, kde se budou mít lépe a tak se staví všude ploty a zdi. Víte, kolik to stojí peněz, když prezident USA letí na návštěvu někam velmi daleko, na prezidentech přeci nemůžeme šetřit, musíme šetřit na těch, co pracují za minimální mzdy.

Ano, každý chce mít štěstí

P1060030

Mít či nemít štěstí? To je hloupá otázka, přeci každý chce mít štěstí, a je mu jedno že ten druhý nebude mít štěstí, jak je to vůbec s tím štěstím, po kterém lidi od pradávna touží, protože se chtějí mít lépe. Všimněme si toho, že toužení po štěstí je spojeno s inteligencí, to co není inteligentní, neví co je to štěstí.

Subjektivních názorů na to co je to štěstí je velmi mnoho, ale co je to štěstí objektivně? Představme si situaci, kdy máme otevřít něco co je uzamčené heslem, když máme štěstí tak se nám to rychle povede, a když nemáme štěstí, tak se nám to nikdy nepovede. Jde tedy u štěstí o náhodu, která vyjde, proč se dostáváme často do situace, kdy se musíme spoléhat na náhodu, že budeme mít štěstí. 

Příčinou je to, že zde jsme jenom loutkou, která je závislá na tom co jí ovládá, naše schopnosti a možnosti, jsou mnohým limitované a pokud dneska máme štěstí tak zítra už mít štěstí nemusíme. Je naivní optimisticky věřit na; pohádky, zázraky, kouzla, sny, Boha, politické programy, reklamu, vědu, umění, atd. to vše je jenom iluze.

Ve skutečnosti je zde vše jenom hologram složený z nekonečného množství hologramů, napětí mezi protikladnými body, udržuje v chodu tento absolutní hologram, ve kterém zde má vše svůj dočasný příběh, a tak je zde vše dočasnou iluzí. Ano jsi jenom dočasný hologram, smrt znamená ukončení příběhu jednoho sobeckého hologramu, aby zde mohl vzniknout nový sobecký hologram.

Naše štěstí je postaveno na cizím neštěstí a to je problém

P1050278

Pokud chceš rychle nahoru, zajdi do krematoria, z prachu jsi vzniknul a v prach se v krematoriu zase navrátíš, a kouř z tebe bude rychle stoupat nahoru. Nejspíše toto řešení považuješ za chybné a chtěl bys takové řešení, aby se z tebe rychle stal mocný a bohatý parazit, který zde má výhody a jistoty které si nezaslouží. Je mě líto, zázraky došli už velmi dávno, dneska je vše jenom komerční obchod a divadlo, obrazně je tento svět o tom, jak si to uděláš, takové to i máš. Vše jsme zde oznámkovali, abychom si vše zjednodušili, pokud ti byla dána konzumní společností špatná známka, tak je ti z toho logicky i špatně. 

Nechtěj změnit to, co je ti cizí chtěj změnit to co je ti blízké, tvoje schopnosti jsou velmi limitované, pamatuj, že z díla se pozná tvůrce, většina lidí po sobě nezanechá žádné dílo, a jejich jméno bude tak vymazáno z konzumní kultury na věčné časy. Sociální virtuální sítě ukázali to jak je pro nás důležité sdílení informací, bude ale trvat dlouhou dobu než se naučíme optimálně sdílet informace a nebudeme druhé obtěžovat tím, co druhé nezajímá, budeme se muset naučit pochopit to, co druhé zajímá a tomu se i přizpůsobit. Je to tak snadné používat extrémů k dosažení cíle, jenže vše co pomocí extrémů rychle získáš, o to i rychle přijdeš. Jsme zlí, protože se chceme mít dobře, naše štěstí je postaveno na cizím neštěstí a to je problém.

Ano, tvoje subjektivní pravda není objektivní

P1050231

Každý člověk má svojí subjektivní pravdu a následkem je logicky konflikt, o to kdo má zde vlastně objektivní pravdu? Objektivní pravdu má vesmír a příroda, jsou to obrovské systémy, které mají svá pevná pravidla, co se nemění podle situace, to co je zde malé, se musí podřizovat situaci, ve které existuje, a tak to má subjektivní pravdu. Naše subjektivní pravda, je založená na pravidlech, ze kterých vznikají pravidelnosti, ekonomika se nám snaží vnutit ekonomická pravidla, politika se nám snaží vnutit politická pravidla, morálka se nám snaží násilím vnutit morální pravidla, rodina se nám snaží vnutit rodinná pravidla, škola se nám snaží vnutit školní pravidla, atd. všude se snaží o to nám přeprogramovat mozek pomocí subjektivních pravidel, a následkem je to, že už nevíme vůbec, jaká pravidla jsou pro nás optimální. 
Tak jako je možné násilím poškodit tělo, tak je možné násilím poškodit i psychiku, tento svět je postaven na manipulaci pomocí odměny a trestu, v centru jsou mocní a bohatí sobečtí manipulátoři, co parazitují na těch, co jsou daleko od centra, a tak je jejich život ubohý. Stvořitel člověka není nad námi na nebesích v ráji, ale Stvořitelem je náš inteligentní mozek, inteligence je schopnost změnit sám sebe tak, že se přizpůsobíme optimálně nové situaci, ve které existujeme, to co se nepřizpůsobí, má zde smůlu, a musí to zaniknout. Proč se cikáni nepřizpůsobí EU pravidlům? Cikáni jsou evolučně velmi zaostalí a z hovna nikdo bič neuplete, nemá smysl se snažit cikány násilím změnit, smysl má jenom je eliminovat násilím z EU, svět je veliký a třeba v Indii by se jim mohlo líbit, protože je to místo, odkud oni do EU přišli. 

Kdo stvořil konzumní kulturu?

P1040653

01 Vyhodnotil jsem národy a jedince co jsou úspěšní, a dospěl jsem, že za úspěchem je optimalizace času, pásová výroba je klasickou ukázkou optimalizace času, drahé stroje se mohou nasadit jenom tam, kde je pásová výroba, ovšem pokud se něco vyrábí ve velkém, tak je nutný i veliký odbyt toho co se vyrobí.

02 Obrazně je to jako s natočením filmu do kina, pokud film spatří málo diváků, tak jde o velikou ekonomickou ztrátu, u producenta filmu.

03 Dneska není problém cokoli vyprodukovat, problém je to prodat!

04 Bohaté ekonomiky mnoho vyvážejí a málo dovážejí, když zde skončila vláda komunistů, a začali nám vládnout kapitalisti, tak jako první se zde budovali obchody, ve kterých bylo zboží ze západu.

05 Nebyla zde snaha u nás stavět moderní továrny, spíše byla snaha naše továrny eliminovat, aby nemohli západu konkurovat.

06 Podívejme se na výrobní ceny zboží a prodejní ceny zboží, rozdíl mezi výrobní cenou a prodejní cenou může být veliký, protože se na produktu přiživuje mnoho lidí, co se na výrobě vůbec nijak nepodíleli.

07 Poslední dobou je zde snaha o to, aby měl zaměstnavatel minimum kmenových zaměstnanců, a maximum zaměstnanců, co se najímají jenom na krátkou dobu.

08 Je to princip hodinového manžela, který levně rychle opraví vše v domácnosti a tak domácnost může fungovat bez manžela.

09 Dobrota je žebrota, je zde střet zájmů mezi mocnými a bezmocnými, mocní lidé mají výhody a jistoty, bezmocí lidé nemají výhody a jistoty, o tom to zde je!

10 Mocná a bohatá celebrita nebude dělat nikdy nikomu hodinového manžela, celebrita pracuje systémem pásové výroby, a tak je velmi produktivní.

11 V centru jsou tedy roboti na dobíjecí baterie, co vypadají z dálky jako lidi, kdo ovládá tyto elitní roboty, co zde mají moc a bohatství?

12 Vše je ovládáno strachem z neúspěchu, strach z neúspěchu stvořil konzumní kulturu, ve které musí každý makat jako robot a pokud pracuje pomalu nebo chybuje, tak je ekonomicky eliminován, a na jeho místo nastoupí nový robot, který maká jako robot.

Já jsem kapička živé vody

P1040697

Kdo já jsem? To je otázka, naprosto zbytečná a otravná, ale možná nám snaha o nalezení odpovědi pomůže najít něco, co jsme hledali. Možná každého napadla, ale odmítali jsme ji řešit, vždyť kdo má čas řešit, co je, kdo je, proč tu je, atd. Za normálních okolností asi nikdo, ale co když se náhle objeví chvíle, kdy dobrovolně nebo z donucení začneme přemýšlet nad tím, kdo jsme? 

V ten moment je nám jedno, jestli máme jméno a příjmení, zájmy, povolání nebo poslání, to vše jde stranou a my zoufale snažíme najít důvody našeho bytí, a napadají nás otázky: Proč tu jsem? Má můj život význam pro druhé, či pro celý svět? Nejsem zbytečný? Prošlo tím mnoho lidí méně či více úspěšně a já také, ale odpověď nenalezena, alespoň ne ta konkrétní, ale už vím, kde ji hledat. Kdo jsem? Jsem člověk, jsem inteligentní obyvatel Země. 

Někteří mě mají rádi, jiní mě nesnášejí nebo se vysmívají, svědomitosti a rozumnosti, a ostatní mě neznají nebo jen míjejí a ignorují, protože jsem pro ně vzduchem, stejným jako oni pro mě. Jsem stejně jako další kapkou živé vody, která tvoří oceán života zde. Ale jaký je rozdíl mezi mnou a těmi ostatními kapkami živé vody? 

Jsem v něčem lepší, prospěšnější, nebo snad důležitější než oni? Nevím, možná ano, ale nevím v čem, možná ne, anebo jsem úplně stejný. Třeba jsme všichni do jednoho úplně stejní a jsme tu jen pro to, protože příroda to tak zařídila a naším úkolem je narodit se, platit; daně, poplatky, clo, certifikace, atd. a v důchodu stářím zemřít. 

Ale co když to tak není? Alespoň ne u všech. Třeba nejsem mezi ostatními živými kapkami, ubohou kapkou živé vody. Možná jsem vyvolená kapička živé vody, která má zachraňovat lidstvo a celý svět před problémy a nemocemi. Nic konkrétního, žádná odpověď, jen spekulace plné pochybností a zoufalých nadějí. 

Obdivuji celebrity, které vědí, že je na nich vše závislé a že bez nich by zde nic nefungovalo, kde berou tyto celebrity tu velikou jistotu, není to tím, že jim někdo přeprogramoval dezinformacemi mozek. Jsem snad nic? Jsem snad jeden jediný či jeden z mnoha, který je tu prostě proto, aby nedokázal a neznamenal vůbec nic? 

Znamenám něco pro lidi okolo sebe? Co pro ně jsem? Opět musím říct, nevím. Jsem pro ně vzduch, nula, stín nebo někdo, koho mají rádi a něco pro ně znamená a dělá? Nevím. Nemám pocit, že pro lidi a svět dělám něco významného a prospěšného. Nejsem tu omylem? Co když opravdu existuje někde někdo všemocný nahoře, kdo má na starosti, jací lidé se na svět dostanou, a ten všemocný někdo, mě sem poslal omylem? 

Co když tu zabírám místo někomu, kdo by mohl každý den udělat něco výjimečného nebo by mohl pomoci někomu ve svém okolí a nebral by tolik ohledu především na sebe jako já? Co když se prostě stal jeden velký omyl a já se tu teď plácám v životě, obklopuji se zdánlivě stejnými lidmi, kterými ve větší či menší míře začnu opovrhovat a těch stejných či podobných mi zůstane naprosté minimum. A co když je vše správně? Třeba přece jen jsem tu proto, abych dokázal pro svět, zemi či jednoho jediného člověka něco velkého. 

Teď tomu tak ale není, a já žádný podstatný důvod mého bytí nevidím a přemýšlím, jaké by to bylo, to teď zbabělou sebevraždou ukončit a odejít do neznáma, kde bych se možná setkal s těmi, co tu již byli přede mnou a už tu nejsou. Možná bych se dostal někam, odkud bych mohl všechno, co se děje tady na zemi, slyšet a vidět a byl bych šťastnější s těmi, kteří už tu nejsou. Možná bych se při pohledu zpět na zem, na své blízké, dozvěděl podstatu mého bytí, protože kdy jindy blízcí nejčastěji vzpomínají na vás a na to, co jste pro ně udělali a znamenali než po vaší smrti. 

Smrt je něco jako spouštěč odpovědí na naše otázky, které my se už nedozvíme, a z toho vyplývá jedno, není asi úplně důležité v životě něco extrémně zasloužilého udělat, ale spíš vědět, že sem patříte a že máte ve svém okolí někoho, kdo je vám blízký a pro koho něco znamenáte. A jediný způsob, jak se to dozvědět je, říkat si to zaživa a nečekat na smrt způsobenou z neznalosti našeho bytí, protože když nám někdo řekne, že pro něj něco znamenáme nebo že je rád, že nás má, nemáme důvod řešit, kdo jsme a zda má náš život význam. 

Taky si subjektivně myslím, že život je o tom mít pro co žít, někdo žije pro svoji rodinu, jiný žije pro podnikání, další žije pro sport, atd. nedávno jsem potkal starého člověka, který telefonoval, a z telefonu jsem poznal, že on nemá pro co žít, když jsem mu řekl, že by si měl najít něco, pro co by měl žít, tak on najednou poznal, že je veliký hlupák který nemá pro co žít a proto má deprese.